Vydavatel Kulturní komise ČR, president Jiří Pancíř, šéfred. Ivana Haslingerová

Přepínače prohlížečů:   obrazovka  mobil 

Fragmenty jsou na  Twitteru  Facebooku

Antonín Švehla byl vedle Masaryka a Beneše nejvýraznějším politikem první republiky Doporučený

Václav Klaus na jedné z mnoha svých letošních přednášek o stavu naší ekonomiky a nesvobody v naší republice Václav Klaus na jedné z mnoha svých letošních přednášek o stavu naší ekonomiky a nesvobody v naší republice snímek Ivana Haslingerová, Fragmenty
V pražské Hostivaři proběhlo 12. prosince 2020 i navzdory tomu, že jsou pod záminkou koranoviru všechna shromáždění rušena, významné pietní shromáždění k výročí úmrtí (12. prosince 1933) velkého státníka první republiky Antonína Švehly. Šlo opravdu o mimořádnou událost zejména proto, že na něm pronesl projev náš nejvýraznější a vlastně jediný opravdový státník polistopadové éry, prezident v letech 2003-2013, profesor Václav Klaus. Oba státníci byli za své aktivní politické činnosti lidmi práce a smyslem práce obou bylo budování demokracie v našem suverénním státě. Odmítali prázdné politikaření, bezobsažné mentorování, elitářství a nároky samozvaných osobností bez politického mandátu. Byli příkladem nepatetické každodenní pracovitosti a klidného a neokázalého sebevědomí a vynalézavosti.  Zatímco běžní politici se pouze handrkovali a handrkují dosud o moc a posty, oni pracovali a prosazovali po svém příchodu do politiky své myšlenky a organizovali nové prostředí pro život občanů. Antonín Švehla po zániku císařství, Václav Klaus po zániku komunismu. Antonín Švehla až do své smrti, Václav Klaus to činí dosud. Proto je zřejmě profesoru Klausovi pan Švehla tak blízký a váží si ho, jak vyplývá z jeho projevu, který přinášíme v doslovné podobě:
Děkuji Vám za uspořádání této vzpomínkové akce. V dnešní době, kdy jsou skoro všechna podobná shromáždění rušena, nebo převáděna do podivných virtuálních podob, jde o mimořádnou událost. Děkuji zejména panu předsedovi Černému za vyzvání, abych zde pronesl pár slov. Není to poprvé. Před bustou Antonína Švehly jsem v předvečer výročí jeho úmrtí promluvil už před sedmnácti lety. Nebylo to 12. jako dnes, ale 11. prosince.

Dovolím si navázat na své nedávné vystoupení před Obecním domem v Den české státnosti 28. října 2020. V tento den jsme si připomínali klíčové „Muže 28. října“, tedy ty, kteří v tomto zásadním momentu našich moderních dějin uměli rozhodně a pragmaticky jednat, a tím přispěli k pokojnému vzniku Československé republiky. Sám Antonín Švehla později řekl: „Měli jsme všichni jedinou myšlenku: klid, aby nebylo krveprolití“.

Antonín Švehla byl nejenom jedním z mužů 28. října. Byl – vedle Masaryka a Beneše – nejvýraznějším československým politikem první dekády existence našeho novodobého státu. Byl třikrát ministrem vnitra a třikrát předsedou vlády. Praktické budování našeho suverénního státu a naší demokracie bylo osou a smyslem jeho práce.

Těšil se důvěře a autoritě jak ve vládě, tak u politické opozice, a konec konců i u prezidenta Masaryka, ač spolu v mnohém nesouhlasili. Švehla byl „člověkem práce“, s pražským intelektuálským prostředím nikdy nesrostl, patřil spíše do svého hostivařského statku než – v dnešní terminologii – do „pražské kavárny“. Neupozornil na sebe žádnými teoretickými pracemi či výraznými projevy, které by další generace s obdivem studovaly. Snažil se vystupovat nenápadně. Byl to ve své podstatě „hostivařský sedlák“ – v tom nejlepším slova smyslu, co toto slovo obnáší.

Jeho největší silou bylo, že uměl jednat s lidmi, že byl rozeným organizátorem a vyjednávačem, a že věděl, že právě to praktická politika nejvíce potřebuje. Říkával, že „spravovat stát je také řemeslo“. Švehla znal hodnotu svobody a suverenity, a proto by z dnešního omezování svobody a občanských práv pod heslem covidu a kovidismu nemohl mít radost. Kéž bychom dnes měli takové politiky.

V prosinci roku 2003 jsem jako prezident republiky v předmluvě knihy „Antonín Švehla a Hostivař“ napsal, že Antonín Švehla odmítal „prázdné politikaření a bezobsažné mentorování“, že „odmítal elitářství a nároky samozvaných osobností bez politického mandátu“ a že byl příkladem „nepatetické každodenní pracovitosti a klidného a neokázalého sebevědomí a vynalézavosti“. Předmluvu jsem uzavřel slovy: „Antonín Švehla byl velký státník. Byl jedním z mála, které tato země kdy měla“. Význam jeho činů a postojů je dnes asi ještě větší, než jak se mi to zdálo, když jsem u této busty hovořil prvně.

Václav Klaus na pietním shromáždění k výročí úmrtí Antonína Švehly,  Praha – Hostivař, 12. prosince 2020

Číst 1071 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v SPOLEČNOST

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %